Afrika - safari, Zanzibar a další zážitky

Afrika - safari, Zanzibar a další zážitky

Když se řekne Afrika, tak dnes mnoho lidí poví: „No, tak tam jsem byl“. Mají na mysli Egypt nebo Tunisko, kam jezdíme stále častěji. Mně se ale vybaví safari, Hanzelka a Zikmund, kteří jako první Češi zdolali Kilimandžáro nebo filmy jako Volání divočiny - lvice Elsa a Joy Adamsonová, Vzpomínky na Afriku s Meryl Streep či Gorily v mlze se Sigourney Waever.

Afrika je zkrátka kontinent, který člověka připoutá svou nezaměnitelnou přírodou, lidmi, které se kolo dějin snaží změnit a taky kulturou, tolik specifickou pro tento černý kontinent. Člověk, s nímž jsem se setkala a kterému je tento článek věnován, s láskou v hlase říkával: „Afrika je krásná - Afrika je návyková“. Pokud ji jednou navštívíš, tak se do ní určitě vrátíš znovu.

Byl to tělem i duší cestovatel, přítel Afriky, který skoro celý svůj život zasvětil objevování krásných zákoutí jednotlivých zemí černého kontinentu. Křížem krážem projel země jako Keňa, Namibie, Rwanda, Botswana, Jihoafrická republika, Zambie, Zimbabwe, Tanzanie i Zanzibar. Na tyto cesty s sebou vzal spoustu klientů, kvůli kterým se svojí ženou založil cestovní kancelář, aby mohl i ostatním ukázat to, co on sám tolik miloval.

Foto: sloni

Potkali jsme se v době, kdy můj život zrovna za moc nestál a on mi vyprávěl o voňavém ostrově, na kterém najdu klid a při jeho návštěvě načerpám dostatek nových sil. Byl to Zanzibar - ostrov, který leží na východ od afrického pobřeží. Říkal, že původ jména tohoto ostrova je dodnes nevyřešený, ale on, že se přiklání k arabskému výrazu „ZAYN ZA´L BARR“ - což znamená „krásný je tento ostrov“. A pak vyprávěl dál: „Je to ostrov, který voní směsicí kořeněných vůní, protože zabezpečuje ještě se severnějším ostrovem Pemba v některých druzích koření až tři čtvrtiny světové spotřeby koření. Navštívit tento ostrov je velkou zvláštností, protože desítky let druhé poloviny minulého století zde prakticky žádný turistický ruch neexistoval. Nekonečné pláže jsou jak z nejkýčovitějších plakátů: bílý jemný písek s palmami naklánějícími se nad moře, jehož bohatství je dechberoucí. Moře při odlivu klesá o třicet centimetrů nad korálový rif, takže si ho každý může bez potápění v klidu podrobně prohlédnout. Jeho bohatství je opravdu neuvěřitelné. Potápěl jsem se skoro ve všech mekkách potápění, od mysu Ras Muhamad v Rudém moři, přes moře Karibské po Havaj, ale něco takového jsem ještě neviděl.“

Foto: Zanzibar - hvězdice

Jen hvězdic a ježků je v korálovém porostu skoro deset druhů, včetně ježků s očima na stopkách, se svítícími ornamenty nebo s půl metru dlouhými bodlinami. Když si náhodou při „hlazení“ vbodnete nějakou bodlinu do prstu, trochu to sice bolí, ale do druhého dne se bodlina vstřebá - beze stopy zmizí. Jsou z jiného materiálu, než bodliny ježků nám známých z moře Středozemního. Také svět hvězdic poskytuje nevídanou pastvu pro oči. Jsou zde obrovské šestnáctiramenné hvězdice s velmi ostrými pichláky, které se před několika lety přemnožily u australského pobřeží a ohrožovaly korálové porosty. Jsou zde hvězdice tvaru i velikosti velikonočních mazanců v několika barevných variantách, hvězdice s dlouhými hladkými rameny v červené, modré a nažloutlé barvě a nádherné pevně stavěné hvězdice s tupými hroty, snad v padesáti barevných mutacích.

Foto: Ivan a nosorožec

Dalším velmi nevšedním zážitkem je koupání v noci. Při pohybu prstů pod hladinou se oddělují krásné svítící jiskérky. Není to žádné pableskování měsíčního světla na hladině. Jsou to zářivé body, které vznikají při pohybu i dva metry pod hladinou, jakoby vystřelují z pohybujících se částí těla, dál svítí a asi po metrové cestě vodou svítit přestávají. Některou noc je to sem tam hvězdička, jinou jsou to celé ohňostroje. Dělají z nočního koupání na Zanzibaru zážitek jako z jiného světa.

Obyvatelé jsou zde veselí, zdvořilí a k cizincům velmi přátelští. Nikdo nežebrá, nikdo neobtěžuje, což je v Africe poměrně vzácná věc. Každého návštěvníka zdraví svým „Jambo“ a „How are you?“ ať ho potkají kdekoliv, a to i děti, které navíc (podobně jako celá mladší generace) okouzlí Evropana přirozenou krásou a pohybovou grácií, o níž můžeme v Evropě jen snít.

Foto: Zanzibar

Na pevnině mají přísloví: „Jak na Zanzibaru pískají, tak lidé u jezer tančí“. Z ostrova připravovali své slavné výpravy africkým vnitrozemím všichni velcí cestovatelé, jako byli Livingstone, Burton, Speke, Grant, Stanley a Kirk. V roce 1946 se zde narodil Freddie Mercury - charizmatický frontman skupiny Queen. V 17. století ovládli po zhroucení portugalské nadvlády Zanzibar ománští Arabové, jejichž sultán sem přestěhoval svůj dvůr a udělal z ostrova nesmírně bohatou otrokářskou velmoc. Po celém ostrově jsou zbytky ománských paláců. Dodnes z nich čiší nádhera a bohatství i přesto, že jsou v ruinách. Potomci těchto Arabů jsou dodnes elitou společnosti na ostrově. Chodí v prostých bělostných kaftanech bez ozdob a většinou nepracují manuálně.

Foto: Namibie - duny

Zvláštní kapitolou jsou výlety na malé korálové ostrůvky, kde jsou nádherné stromy, velcí suchozemští raci poustevníci, obrovští raci loupeživí, kteří se živí kokosovými ořechy, 350 kg těžké želvy sloní, na kterých se dá i kousek popojet a samozřejmě úžasné korálové moře.

Jídlo je dalším zážitkem (jak také asi jinak na ostrově koření!), stejně jako lov ryb na hlubokém moři, který se stane celoživotním zážitkem. Pravý mečoun se sice nechytne každý den, ale daleko častěji než v jiných oblastech. Nějaký tuňák, některý z jiných druhů merlinů nebo barakudy jsou však zaručeny. V hotelu je pak ochotně připraví.

Dalšími kapitolami jsou plantáže koření, zbytky pralesů s populacemi vzácných opic, stará část města Zanzibar zvaná Kamenné město, východní strana ostrova otevřená na širý Indický oceán a mnoho dalšího. Stejně tak jako všechna vyprávění o Africe i toto ukončil větou: „Je to zkrátka místo, kam se MUSÍŠ podívat“.

Foto: stěhování lvů

Těšila jsem se, že při některé z jeho dalších cest budu mít možnost ho doprovázet a on mi ukáže Afriku z pohledu člověka, pro kterého byla druhým domovem. Nestihla jsem to! Dne 21.11.2007  Ivan Bareš - o kterém píši - náhle zemřel. Jeho vyprávění mi ale zní stále v uších. Uvědomila jsem si, že snít, vymlouvat se a čekat, nemá v naší krátké cestě světem cenu. A od té doby se řídím heslem: „Nechtěj cestovat - ale CESTUJ“, protože jen chtít nestačí.

Možná bych přísloví „Kolik jazyků umíš, tolikrát jsi člověkem“, změnila na „Kolik zemí procestuješ, tolikrát jsi člověkem“. Já se už s Ivanem do „jeho“ Afriky nepodívám, ale až zase budu stát na jedné z těch nádherných zanzibarských plážích, které mi tak barvitě popisoval - určitě si tam na něj vzpomenu.

Autor: Milena Pacíková

- PR článek -

CK The Partners
Nitranská 26
130 00  Praha-Vinohrady

Tel.: 224 256 032, 602 142 874
Tel./fax: 224 250 099
http://safari.thepartners.cz
office@thepartners.cz

Článek byl zobrazen 10 319 krát.